Ukázka z knihy

Prolog

Velké kapky deště bubnovaly o mořskou hladinu, která jen nezřetelně odrážela černé nebe zahalené temnými mraky.

"Drrrrr," řinčivě zahřmělo v dáli. Bouřka byla prostě na spadnutí. Přes hustý déšť, který spustil svoji ohranou písničku, by jen stěží někdo zahlédl pohupovat se ve vlnách malou loďku. Voda si s ní dělala co chtěla. Bylo jí úplně jedno, že je v ní nějaký život. Objevil se klikatý blesk, který ozářil přibližující se masu hory.

"Klap, klap," ozývala se z hloubi hory kladiva, narážející na kovadlinu.

Čím více se blížil k místu, na které byl pozván čarodějnicí, tím zvuk, opakující se v neměnném rytmu, nabýval na síle.

Z ničeho nic zazářilo podivné světlo a on stál tváří tvář ohromnému sálu s velkým kulatým stolem a čtyřmi židlemi uprostřed. Na každé z nich, s výjimkou jediné, seděli významní lidé této doby.

"Buď vítán, Xaro," řekla žena v čele. "Ujmi se prosím místa po mé levici."

"Také tě zdravím a vás též," poklonil se jim.

"Takže můžeme začít..."

"Nejdřív bych ale chtěl vědět, proč jsi nás sezvala zrovna sem a z jakého důvodu?" skočil jí do řeči příchozí.

"Vše má svůj čas - ale dobrá. Vím, že včera se vám všem zdál sen o blížící se budoucnosti. Mě nevyjímaje. Byla to předvěst zániku, ale i naděje, která se má brzy zrodit v jedné rodině. Jak už víte, vznikla včera temná rada o třinácti členech, kterou vede zatím nenápadný upír - Mackley...."

"Stane se z něj ale lord, bude napůl upír a démon. Viděl jsem to," zalil strach zaklínače.

"Má pravdu, to on zaviní nerovnováhu mezi dobrem a zlem, kterou náš řád druidů po celou dobu tak chránil," vložil svá slova do skládačky další z nich.

"Uklidněte se. Proto jsme přece tu, abychom zabránili zlu zvítězit. Musíme za každou cenu pomoci těm dětem, které se narodí v Saturnově poloze."

"Jak to chceš udělat, čarodějnice?"

"Z generace na generaci se dědí jistý dar, ten však u nich stačit nebude, a proto jsem dnes v noci nechala ukovat kameny moci tady v hoře, na místě na Zemi nejstarším," vysvětlovala vědma.

"Nebudou nic platné, vždyť v nich nebude žádná moc."

"Na to jsem také myslela. Proto jsem si vás přizvala, abychom přenesli větší část své moci do těch talismanů, a tím je nabili. Každý z vás bude dnes zastupovat jeden základní živel a také stranu. Já vodu a sever. Ty, zaklínači, oheň a jih. Druid zemi a západ a nakonec zástupce větru a východu, nejvyšší mistr svého klanu, Xaro. Hora nám dnes bude svědkem a pomocníkem při tomto obřadu. Teď vyřknu kouzelnou formuli a vy k ní také něco přidáte, abychom neporušili kruh."

Přikývli a ona pokračovala.

"Měsíc vládne noci i vodě, a přesto jen půl dne na obloze je, jeho záře léčí i posiluje, a proto vodní znamení teď posvěcuje."

"Oheň ten pomocník Slunce jest, pálí žárem ostošest, silná vůle i odhodlání, ty teď kouzlo dokonají."

"Ze země, z matky naší skládáme se, z ní náš život vznikl, moudrost a stáří vyzařuje, a proto pomoc propůjčuje."

"S větrem o závod máš se dát, však nevíš, co může udělat, vládne nad námi směle, jak rok s rokem se střídá."

"Čtyři živly teď spojují své síly, aby poskytly kamenům moci dar světla proti zlu."

"Tak jest," řekli současně a ozvěna v hoře jen přitakala. Z kruhu vytrysklo duhové světlo, které promítlo některé záblesky proroctví, a pak zamířilo někam dolů.

Mnoho mil pod nimi docházelo k poslední úpravě talismanů, které měly pomoci vyvoleným proti zlu a ke splnění proroctví, které bylo zatím jen letmo nastíněno. Shora sestoupila záře, která do nich prudce vletěla. Všechno se otřáslo a hora zmizela v hlubinách moře.